Podvodníci v oblecích – Když úspěch chutná jako lež ( Perfekcionismus - díl I)

Sedíte na poradě, prezentujete skvělá čísla a sklízíte uznání. Ale uvnitř vás hlodají věty typu: „Kdyby tak věděli, že jsem to uhrál náhodou“ nebo „Co když se to pozná?“.

Vítejte ve světě Imposter syndromu. 🎭

Jako bývalý manažer vím, jak osamělé toto místo může být. A jako psychoanalytický terapeut vidím, že tento pocit „podvodníka v obleku“ není otázkou nedostatku kompetencí, ale hlubokým rozpojením mezi naším vnějším obrazem a vnitřní sebehodnotou.

Strach z jedné jediné chyby

Člověk s tímto syndromem nežije v obavě z drobného zaváhání. Žije v permanentním katastrofickém scénáři. Má pocit, že stačí jedna špatně zodpovězená otázka, jedna drobná nepřesnost v prezentaci a celá jeho pověst, renome a pozice, kterou roky budoval, se sesype jako domeček z karet. Že se „provalí“, kým doopravdy je, a on ztratí všechno.

Kdy se tento strach projevuje nejsilněji?

Ze zkušenosti klientů je to v momentech největší expozice. Typicky při prezentování výsledků, kdy stojíte před boardem, týmem nebo investory. Právě tam, kde jste nejvíce vidět, se dostavuje pocit, že jste „nazí“. Jako by světla reflektorů nemířila na vaše úspěchy, ale měla každou vteřinou odhalit vaši domnělou nedostatečnost. Ten postoj před lidmi se stává zkouškou, kterou vnitřně nelze vyhrát.

Co zdánlivě pomáhá (na malou chvíli)?

Často se snažíme tento strach přehlušit dalšími tituly, certifikáty nebo nekonečným sbíráním potvrzení od okolí. Jenže tato „externí validace“ funguje jen jako krátkodobá náplast. Strach z odhalení se s každým dalším úspěchem jen zvětšuje, protože sázky jsou vyšší.

V příštím díle se podíváme na to, proč nám k vyřešení tohoto pocitu nestačí jen další diplom a kde se tato „trhlina“ v naší sebehodnotě ve skutečnosti bere.