top of page

Jsem už „zralý“ na terapii nebo je to spíše na koučink?

Josef Brož

Okolo psychoterapie, psychologie, psychiatrie, ale vlastně i koučinku je mnoho mýtů a zmatenosti pojmů.

Pro koho co vlastně je, co je ještě rozvoj a co je už léčba?

Kdy vyhledat koho?

Není slabost vyhledat odbornou pomoc?



Klasická definice o dvou protilehlých pólech psychického rozvoje říká, že


  • koučink je rozvoj našich silných (či slabých stránek) a je to cesta vzhůru od současné

(již tak uspokojivé) úrovně

  • psychoterapie je léčba slovem psychopatologických symptomů a je to cesta návratu k normálu (tedy stavu bez psychopatologie)



A co je to vůbec ta psychopatologie?

Je to obor, který se zabývá psychickými nemocemi od mírných až po velmi náročné poruchy psychiky, tedy např od neuróz a úzkostí až po těžké psychotické poruchy jako například schizofrenie.

Z výše uvedeného by pak mohlo vyplývat, že typickým klientem v rámci terapie jsou pouze velmi psychicky nemocní jedinci.


Opak je pravdou, většina klientů jsou lidé jako my všichni, a řeší běžná lidská témata:


  • tedy vztahy, ať už doma nebo na pracovišti

  • pracovní potíže či workoholismus

  • životní naplněnost

  • složitosti v komunikaci v různých situacích

  • touhu po dokonalosti a perfekcionismu a potřebu neustálého růstu

  • složitosti s vyjadřováním, prožíváním či kontrolováním emocí


Někomu se s výše uvedenými tématy pojí vyčerpanost, někomu úzkosti, někomu obavy z opuštění, dalšímu pocity viny či studu.


Vše výše uvedené je do určité míry běžné pro každého z nás, lišit se může intenzita a míra subjektivní nepohody. Tedy někdo to neřeší vůbec, někdo vyhledá kouče a někdo terapeuta.


Podstatné na jakékoliv psychologické intervenci (od koučinku po psychoterapii) totiž dle mne je, aby se danému člověku zlepšovala kvalita života, a hlavně jeho subjektivní prožívání, ať už to kvalitou bude cokoliv!

 
 
 

Comentarios


bottom of page